Ahój :-))

Jak vypovídá název, poslední týdny ubíhají ve znamenání hudby. Všechno(téměř všechno) zapříčinil majáles, který já prostě miluju :))

V pondělí 30.týho jsem se ségrou jela do Prahy na Nightwish. Předskokana jim dělali Battle Beast a musim říct, že obojí bylo výborný. Plus samozřejmě Nightwish předvedli i kromě hudby vůbornou show(ohně, konfety, ohňostroje). Byl to výbornej výlet :)) Kromě pár koncertů co byli během týdne, jsem se nejvíc těšila na pátek, až se půjde do průvodu. Naše škola měla za téma mexiko, takže jsem šla s pončem, knírkem a sombrérem :-)) A nakonec i naše škola vyhrála volbu Krále Majálesu-už druhý rok po sobě :)) No a pak hrál Rocky Leon! Naprosto nejroztomilejší dredař na světě, výborná hudba, výborná show a podepsal se mi na prsa :DD Celý večer pak probíhal v pohodě a od půlnoci hrál moc pěknej DubStep :) V sobotu sice pršelo, ale večer hráli Midi Lidi(nejšílenější zpěvák na světě, takhle jsem se dlouho nesmála) a místo TataBojs a Princess Chelsea jsem šla radši na Dr. Karyho. V klubu nás bylo asi 20 a jen 10 nás tancovalo, ale i tak to byl parádní koncert :)) No a v pátek mám narozeniny, takže se pojedu opíjet na chatu :DD Kdyby jsem teď neměla ve škole takový stresy, tak bych byla moc spokojená :DD

(Pokud se vám písničky zobrazují špatně, nevím co s tím mám dělat, nějak to přežijte :D)

Nejvíc jsem si na Nightwish užila tuhle:

Ukázka Battle Beast:

Rocky Leon:

Dr. Kary:

Jo a tuhle zvládnu i bez Cocoamana a bylo to super:

A já jako mexikánec :D :D Já jsem tam na levo ;)

Možná že se chystám napsat něco až moc osobního, co by snad ani neměl nikdo vědět. Ale pochybuji žě vůbec ještě vydržím s tím vědomím žít a neexplodovat nebo se nezbláznit. Nebo se nestát neuvěřitelným cynikem.

Výhodou je, že jsem žádnému specialistovi nemusela zaplatit miliardu jen abych se dozvěděla, na co můžu přijít sama. A to totiž fakt, že mám komplex ze své starší sestry. A teď chci abyste to pochopili ve zcela správném rozsahu, tak vám to vysvětlím...

Už od dětství to bylo vždycky tak, že se všechno muselo točit kolem ségry. Vždycky si tu pozornost vydupala a já, asi to mám po mámě, nemám tendence být centrem povyku a tak jsem prostě vždycky čekala jak trouba. Úplně jasně si vzpomínám na jeden moment z dětství-víte jak máte vždycky jen útržek- jak mě dědeček houpe na houpačce a ozve se ségra že mu musí něco ukázat. Děda pochopitelně odběhne, a já tam na tý houpačce seděla a čekala asi 10 minut, kdy sestřička ukazovala něco nesmírně důležitýho(pravděpodobně suchý z nosu co otřela do trávy). Vždycky bylo po jejím. A když ne? To je pak panečku pěkná scéna. Problém je, že jí nikdy okolí nevnímalo jako fracka co tropí scény na veřejnosti, protože naši jí jednoduše doopravdy vždycky všechno splnili. Když došla do puberty, začala strašně řádit. Je trochu punkerka víte, takže pila, kouřila, pařila naprosto nezřízeně a vzhledem k tomu, že je prvorozená naši ještě moc nevěděli jak vychovávat a taky o ní mnohem víc trnuli strachy. Věčně lhala kam vlastně jde, nebyl den co by neudělala přůšvih doma nebo ve škole. Asi když mi bylo 12 a přestala jsem být tak docela dítě, docvaklo mi, že naši už nevydrží další zápřah jako jim dávala ségra. A tak jsem dřela ve škole, aby nemuseli řešit špatný známky. Oblíkala jsem se normálně, neobarvila si vlasy, neudělala tetování ani pearcing(to všechno ségra udělala), nechtěla po nich aby mě neustále pouštěli do hospody, doma jsem pomáhala-přiznávám ne moc, ale pořád jsem něco dělala, narozdíl do sestry. Ta si ještě navíc pořídila koně, takže veškerý čas investuje do nich a proto doma funguje omluva- Ale ona se musí starat o kobyly, proto tady nic nedělá. Fajn. Můžu věšet prádlo, utírat prach, česat psa, starat se o myčku, luxovat. Můžu to dělat, ale jediné co žádám je, aby se se mnou slušně zacházelo a aby to někdo ocenil. Smůla, kotě. Naši časem přišli na to, že ať sestru vychovávají sebevíc, co funguje je křik. Nebo možná už jenom nevěděli co jiného a tak řvali zoufalstvím. Nicméně s mojí sestrou to nic nedělá, ta na ně buď zařve zpátky milion jedovatých poznámek, nebo je ignoruje a udělá si to zase po svém. A tak naši řvou. A řvou i na mě. Za to co kazí sestra. Jenže mě se to pokaždý dotkne, takže skoro pokažýd brečím, takže brečim i několikrát tejdně. Ségra není moc doma, ale když se tu staví, udělá tu bordel-ono stačí když po sobě neuklidíte a když to děláte v takový míře jako ona, pak už to nějak vypadá. Taky co má v pokoji je neuvěřitelný. Já mám docela uklizeno. Jenže jsem doma pořád. Když příde mám z práce a zase vidí ten bordel, seřve mě-jednoduše proto že tam zrovna jsem. Tak se vyventiluje a když přijde sestra domů, už se jí nechce křičet a nechá to být. Trvalo mi do mých 15ti let než jsem přišla na to, že to není tak, že mají sestru prostě radši než mě, ale že jsou...no je smutné to říct, ale tročišku hloupí. Hlavně nad tím nikdy nepřemýšleli, protože když museli řešit sestry problémy, já se o sebe starala sama a tak mě prostě začali brát dospělou. A to je jedna z nejhorších věcí co vám rodiče můžou udělat. Když vidíte jak vaše vrstevníky rodiče chválí skoro za každou píčovinu a ti vaši sotva řeknou bů nad něčím, co vám dalo příšerné úsilí, když vás neobejmou, aniž byste nepřišli vy a neobjali je, když vám sami od sebe nikdy neřkenou že vás mají rádi... A přitom je to ani nenapadne, že něco takového chcete, protože "ona už je přece velká holka". Jenže jim to přirozeně vůbec nedochází a jak se můžete zlobit na někoho za něco, o čem ani neví že udělal, že? Jsem prostě dál hodná holka(no v mezích, občas přeci taky musím trochu žít) a koukám denodenně na ségru, já v tý svý demenci žije dál. Jak si myslí jak je skvělá a že všechno dělá správně, že si může na rodiče řvát jak se jí zachce, že já jí musím poslouchat když je starší, že může co se jí zlíbí. Nevím jestli to naši nevidí, nebo o tom ví a neumí to řešit. Ale pro mě je tohle hořkej lék a nekonečnej zdroj mýho sarkasmu a cynismu, co společnost kolem mě vnímá jako humor a krapítek nafoukanosti, ale vlastně je to jen ulita, protože, přiznejme to, někdo kdo si myslí že ho nemají rádi vlastní rodiče, není moc silná osobnost. A jestli si myslíte o ségře po tomhle článku že je kráva, nemyslete si to. Ona ani neví že něco dělá špatně, prostě je v tom vychovaná... A že nás špatně vychovali rodiče? Ani náhodou! naše morální hodnoty jsou naprosto správné, máme určité ambice, dokážeme samostatně přemýšlet. Jenom segra si prostě myslí, že jsme tu proto, abychom jí sloužily.

Tohle je pro mě hrozně citlivý téma. Taky myslím že je to jediná slabina v mým neprůstřelným obalu osobnosti, ale výhodou je, že o ní vím, a tudíž to není už tak moc nebezpečná. Ačkoliv, celou dobu co jsem to psala jsem brečela. Hm. Asi mám ještě pořád málo cynismu.

V životě jsou okamžiky, kdy se vám prostě nedaří. Důležité je si proto v okamžicích, kdy se vám daří uvědomit, co je pro vás důležité, co máte rádi, co vás baví, na co se těšíte. Potom, když je vám mizerně stačí jen zapřemýšlet proč že vlastně je váš život tak báječný a rázem si uvědomíte, že ty smutné chvilky tu nejsou na věky, ale jen dočasně. A jsou tu vlastně jen proto, abyste si mohli jindy uvědomit jak skvělý váš život je, ve srovnání s tím jaký byl onen okamžik. Je to jednoduše pouze o tom, jak se k situacím stavíte. A já Vám vřele doporučuji, stavět se k nim s optimismem a vědomím, že všechno zlé jednou přejde, protože stejně jako ráno vychází slunce, stejně vychází v životě úspěšné okamžiky a když nezapomenete pořádně koukat okolo, zjistíte že je vlastně i mnohem víc příležitostní usmívat se na svět, než jen ty, o kterých jste někdy přemýšleli. Úsměvný může být východ slunce, první pupeny na jaře, dva handrkující se ptáci na střeše, jednoduše úsměv je skryt ve všech maličkostech a je to čistě vaše věc, zda ho hledáte či ne. K naší smůle, na světě je spousta bručounů, kteří naopak za všem hledají vztek a zlobu, a to jen proto, že jim někdo kdysi hodně ublížil. Protože kdo nezanevřel na lidi, ten se na ně usmívat bude. A kdo ano, ten se na ně bude mračit. A přitom já věřím, že káždý člověk má v sobě pořád kousek spokojenosti, štěstí a smíchu, a věřte nebo ne, smíchem se to štěstí zvětšuje a může tak naprosto překonat množství smutku a pláče.

Proč takový dlouhý úvod, že... No zkrátka já sama si potřebovala uvědomit, že ačkoliv je mi teď mizerně bude zase líp. A zase jsem si vzpomněla na věci, které mě těší, na které se já těším. Budoucnost je dobrá motivace k tomu, snažit se zase trochu obživnout :))

A já vás nebudu unavovat mými osobní problémy. Myslím že pokud máte své, ty vám bohatě stačí, a pokud své nemáte, pak jste, dle mého, zkrátka šťastní lidé a cizí útrapy na svá bedra nepotřebujete :))

Zdravíčko, poťouchlové! Má euforie z výletu do Brazílie stála nevyprchala(a pochybuji že kdy vyprchá), nicméně už se pouze decentně usmívám a nekřením se jako mentál a nekřičím radostí jako idiot :-D Tento víkend jsem se dozvěděla kdo přijede k nám domů místo mě, jedná se o jednoho Mexičana a jednu Američanku, tak doufám že budou na maminku milí :)) Já pomalu začínám s portugalštinou, a tak trochu sepisuji seznam "S sebou", ale to je dosti předčasné. Jsem zvědavá jak si užiju řečení letenky a víza... Jinak události z mého života se nesou ve velice příjemném duchu :)) O jarních prázdninách jsme s rodinou byli v Dolomitech na Marmoládě(http://rezinka212.rajce.idnes.cz/Dolomity_2012/), výborné lyžování, vskutku :) Naposledy jsme s divadlem hrály mou hru Hotel U Něžné Kočičky a brzy teď začneme novou :) Tento víkend jsme s Týnkou strávily v duchu Harryho Pottera, v sobotu ve 12:40 jsme pustily první díl a pak zkoukly všechny až dokonce, tudíž jsme šly spát v 8:40 ráno a ve 12 už jsme utíkaly na thajskou masáž do města(ano, žiju si dobře:D) Také už se se hezky rozjelo jaro, dnes jsem poprvé vyšla s lehátkem ven a slunila se :)) Jediné co mě trápí je škola, je toho teď doopravdy hodně a ačkoliv nemám problém to zvládat, zabírá to příliš mnoho času a občas je pokušení vykašlat se na to příliš velké...no snad to vydržím ještě ty 3 měsíce, pak adio učení :D Co se týče mých "vztahů", je asi něco na tom, že existuje zákon schválnosti-když jsem kluka chtěla, nikdo nechtěl mě, sotva jsem ráda že nikoho nemám a vztahy nehledám-hle, zájem tu je. Smůla, hoši :-D Jinak ještě mainká poznámečka ohledně chodu blogu- pravděpodobně zruším menu, přeci jen teď už přidávám pouze deníčky, ale nevím co provést s rubrikami. Sloučit je do jedné, nebo je nechat nebo co s nimi... P.S. ohledně mého pobytu přidávám anglicky psané články na heading-to-brazil.tumblr.com :))

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Edit z téhož dne, o 4 hodiny později:

Ehm, uvědomuju si, že tohle není ten nejsrozumitelnější článek ze všech, tak jsem si řekla že je na místě to nějak osvětlit :-D Víte, už od září si zařizuji výměnný pobyt v zahraničí, přes společnost ROTARY. Dnes jsem se konečně dozvěděla kam jedu, a jedu do Brazílie, což mě nesmírně potěšilo. Byla jsem v příšerné euforii a nemůžu se dčokat, nicméně odlétám stejně až koncem července, i tak však děkuji za všechna prání pěkného cestování zdraví i všeho, určitě budu podávat reporty-ačkoliv pravděpodobně v angličtině a na jiný blog, na který dám ale určitě adresu :))

Tak snad jsem vám to osvětlila. Ty 4 hodiny už stačily abych se jakžtakž uklidnila, ačkoliv stále jásám a tančím a mám neuvěřitelnou radost :))

Jedu konkrétně do destinace Minas Gerais, s největším městem Belo Horizonte, leží to zhruba mezi Brasilií a Riem DeJaneirem, kam přesně(město, rodina) ještě nevím. Ale podám zprávu až se to dozvím :))

Ahoj drahoušové (nebijte mě za to oslovení)

Co si budeme povídat, čas na blog prostě nemám. Nebo možná mám, ale nechci ho sem investovat. Není toho příliš, co mám chuť vám povídat, mám pocit že vás výjevy z mého osobního života přeci jen příliš nezajímají. Nebo možná ano, lidi jsou strašný šťouralové :))

Začít bych mohla od toho, že jsem ve finanční nouzi. A jak by taky ne, když jsem teď týden co týden byla na maturák a každý mě stál alespoň 300 (100 za lístek, zbytek vy víte za co). A co udělám jen co mi přijde kapesné? Ano, půjdu je utratit za šaty, které jsou sice nádherné, ale absolutně je nepotřebuji :)) Život je hořký, bohudík :-D

Stále hraji WoW, ale už ve slabší míře. Také na něj není čas. Začala jsem býti více sociální, a tak konverzace na FB chatu nikdy nespí. Jsem svým způsobem zpokojená. Snad možná bych byla ještě spokojenější, kdybych byla víc normální(ale o tom pod perexem)

Co dál? Jo divadlo! Teď je toho hodně. Dopsala jsem scénář do Oder, kam jedeme 20.3. a vracíme se 22., kdy 22. ve 4 odpo hrajeme v krumlově a já pak ideálně ještě toužím jít večer do hospody na opožděnej St. Patricks Day :)) Jinak také pozítří hrajeme v Krumlově a pak někdy v dubnu moderujeme divadelní žabku-toho se dost bojím, s moderováním nemám ždáné zkušenosti a nechci se ztrapnit. No uvidíme jak to dopadne :))

Co se týče mého pobytu, do 3 týdnů se dozvím, kam jedu. Juchů!! Jak já se těším! Ačkoliv občas mě vážně dost přepadává úzkost a smutno, že tu na rok opustím všechno, na čem mi tak záleží. Ale na druhou stranu... :))

Taky teď co nevidět jedeme na hory, tak se těším :) Na dva roky naposledy, co lyžuju :) Pravděpodobně tedy....

To je asi všechno co se mi teď děje. O škole mluvit nebudu, to stejně nikoho nezajímá. Vlastně už ani mě.

Dobrý den, mí drazí :))

Je to už 22 dní od minulého článku a mě to přijde jako den. Ne snad že by se nic nestihlo stát. Naopak, je plesová sezóna, vytížení ve škole je veliké a jednoduše jsem stále v jednom kole. Důvodem proč si všechny tyhle zážitky nechávám pro sebe je, že už mi zkrátka nepřijdou zajímavé. To co jsem vám dříve psala s nadšením, už je nyní denni rutinou. Jednoduše, nemám co bych vám napsala, aniž by to nebylo běžné. Mohu si snad jen maximálně postěžovat, že jsem se v pletení neposunula ani o kousek. Vysvědčení nakonec dopadlo s krásnými 7 dvojkami, tedy s vyznamenáním a absence se nakonec také nevyšplhala do nějakých závratných výšin. Co se týče divadla, pokouším se psát novou hru, ale moc to nejde. V březnu pojedeme se školou opět do Oder, tak už se těším :)) 3.3. hraji v Krumlově :) Ohledně chlapců vám nic vyprávět nebudu. Přišla jsem totiž na to, že mě ty potvory jakožto partneři ledatak serou, a že je mám mnohem raději jako své kamarády :))

Zdravím Vás, bobánci :-D

Poslední dobou už na něco jiného než deníčky nemám čas, takže pokud Vás to nějak výsostně otravuje, je mi líto :-D

Poslední týden, který uběhl od mého posledního článku jsem strávila celkem hekticky. Byl to týden uzavíráí známek, a tak jsem velice pocitvě chodila do školy a dopisovala testy, na které jsem dříve chyběla. Za ten týden jsem tedy napsala 9 písemek a prošla si jedním ústním zkoušením. Nicméně, pokud se fyzikářka smiluje a dá mi dvojku, budu mít vyznamenání :)) Optimismus ze mě srší díky povedenému závěru pololetí tedy dost, v pátek jsem to řádně oslavila s mým novým kamarádem. Potkali jsme se minulou sobotu na punkovém koncertě a v pátek šli jen spolu do čajky na vodnici a šachy, pak na prohlídku města s vodkou a nakonec na panáky do hospody. Ještě že je to jen kámoš, byla jsem zpitá jak pes :-D Mám pocit že si to ale zasloužím, nakonec poslední dny nepatřily k nejjednodušším. Nicméně začíná nové pololetí, opět se budu muset snažit a tentokrát docházet do školy častěji. Ve čtvrtek jdu na maturák, v pátek jedu na hory a v neděli se vracím. Věřím že si to s Týnkou užijeme, už se moc těším. Mimochodem, začala jsem plést, mám už 2 centimetry šály široké asi 20 cenťáků :D Hádám že jí dokončím tak v červnu, pak odjedu do Jižní Ameriky kde jí potřebovat nebudu, takže nejbližší termín kdy jí budu moct nosit je prosinec 2013 :-D Snad neskončí svět, byla by jí škoda :-D

Co se týče mých milostných avantýr, žádné nejsou a žádné momentálně nevyhledávám. Je fakt, že po fyzické stránce mi to vadí, nicméně jak jsem stihla poznat, plémě mužské mi vyhovuje daleko více jako kamarádi než jako partneři. Spoleh na Vás, pánové, prostě není. A myslím, že jednoduše až přijde můj pán, tak to poznám, nemá cenu se za tím hnát. Nakonec je pěkné být nezadaná, člověk si to víc užije :P

A malá poznámčička nakonec, opět jsem propadla své módní mánii, projíždím si denně obrázky všech možných šatů a botiček a nemůžu se dočkat léta, nebo alespoň jara, kdy se výkladní skříně obchodů promění v barevné útočistě letního oblečení :))

Btw, scénář jede-pomalu, ale jistě :))

Můj drahý pane. Zajímá mě, jak dlouho na Tebe ještě budu čekat. A zda se Tě vůbec kdy dočkám. Už se nemůžu dočkat setkání s Tebou a jsem si jistá, že se nebudu moci nabažit ani okamžiků s tebou, i kdybychom spolu byli navěky. Protože když jsem s tebou, jsem stále veselá. Umíme se spolu smát i těm nejobyčejnějším věcem. Umíme si spolu povídat o všem, a ikdybychom nenašli na věc společnou notu, oba pochopíme stanovisko toho druhého a budeme ho respektovat a milovat za jeho názor. Už se nemůžu dočkat okamžiků, kdy mě jen zlehka vezmeš za ruku, kdy mě pohladíš po vlasech a kdy se na mě podíváš tak, jako ještě nikdy nikdo. Kdy v tvých očích uvidím nic než zájem a lásku, projevovaný jen mé osobě. A také se těším až mě přiměješ k tomu, věnovat Ti úplně stejný pohled. Kdy z mojí hlavy vyženeš všechny starosti a donutíš mě tím, zcela nádhernou a laskavou cestou, milovat Tě a obdivovat. Už toužím po tom, jak se budeš usmívat a jak mě dokážeš rozesmát i tou nejobyčejnější frází. Také už nedočkavě čekám na to, jak se ze dne na den rozhodneme vyrazit pod širák a jen tak, jen jeden pro druhého půjdeme a uděláme to. Taky to jak si půjčíme čtyřkolky a projezdíme jim pneumatiky. Když spolu vyrazíme na lyže a společně budeme padat i jezdit jako šílenci. Nemůžu se dočkat momentu, kdy spolu půjdeme kolem louky a ty zničehonic utrhneš jakoukoliv květinu a strčíš mi jí za ucho, protože jednoduše víš že tohle gesto vypoví víc než 300 růží z květinářství. Taky už se těším až společně koupíme dodávku a pomalujeme jí všemi barvami a procestujeme s ní Evropu. Těším se na naše fotky s Paříže, Londýna, Říma, Athén, Barcelony, Mnichova, Berlína, Stockholmu....těším se obzvlášť na tu jak v Říme strkáš ruku do úst pravdy a pak na tu další, jak si schováš ruku do rukávu a předstíráš že jí nemáš. A neděláš to protože mě chceš pobavit, ale protože takový jsi. Taky se těším jak s naší dodávkou objedeme všechny fesťáky. Položíme spolu kopretinový věnec na hrob Jima Morrisna a Jimmyho Hendrixe. Těším se jak v noci na Václaváku vylezeš na sochu svatýho Václava a strčíš mu zapálený joint do pusy. Těším se jak mě donutíš konečně se naučit hrát na elektrickou katyru, jak mě donutíš začít malovat, jak mě změníš úplně od základu a jednoduše jak vyplníš ty prázdný místa v mým srdci. Těším se prostě jen na to, až zjistím že tu jsi, a až zjistím, že tu jsi pro mě. Ale nebudeš jen tak nějaký blázínek a hipík, budeš i zodpovědný za sebe a budeš chytřejší než já. Tak moc si přeju, abys byl chytřejší než já ... :) Už se těším na tu šachovou partii co si spolu dáme, jak spolu půjdeme na houby a další den pak na houbičky. Jak Ti upeču borůvkovej koláč. Jak mi dáš bezeslov najevo že mě miluješ. A jak já ucítím, že miluju tebe....

Tak už snad konečně chápeš, jak moc se na Tebe těším.... prosím, přijď co nejdřív.

Zdravíčko, mí drazí přátelé :)

Víte, laický pozorovatel mého života by mohl říct: Ta holka je v řiti. Jenže ono ne :) Na jednu stranu bych sice mohla říct, že se mi příliš nedaří. Zameškané hodiny naskakují geometrickou řadou, písemek je víc a víc, shon okolo mého pobytu v zahraničí je dost zdrcující a můj přítel-teoreticky vzato bývalý přítel- mě podvedl se svojí ex. Problém je, že problém tu není. Já jsem šťastná. Nebo možná ne šťastná, ale spokojená. Všechno to má své pozitivum. Zameškané hodiny-no je prostě pohodlnější chodit na kafe do Raye než na písemky do školy. Písemky si dopíšu časem, až na ně budu umět. Pobyt jsem dozařídila včera. Přítel byl vlastně kretén, takže no stress. A navíc včera jsme opět hráli divadlo-v pondělí budeme v Mladé Frontě a honorář činil 170 korun :D V závěru jsem sice propila 240, ale koho to zajímá.

Zítra jedu na lyžák, kam se těším. Mám spoustu dobrých přátel. Mám výbornou rodinu. Jsem pěkná a při chuti do života. Užiju si ten půlrok co tu ještě budu. A pak si užiju ten rok co tu nebudu. A až se vrátím, užiju si celej zbytek života :) Jednoduše, proč plakat, když se můžu smát. Proč být smutná, když se můžu radovat?

Jediná nepříjemná věc co mě čeká(s výjimkou milionu písemek) je, že se s M. musím sejít a poslat ho k čertu. Nechci ho vidět :-D :-D Ale tak co, já se nezblázním. Pustím si pak LMFAO, Led Zeppelin nebo James Browna(to je výber co? :D).

Zatím se mějte :)

Vysmátá

P.S. Pracuji na novém scénáři, konečně juchůůůů!!! :D :D